Každodenní zprávy o pandemii koronaviru znásilňují naši mysl a devastují naše životy.


Zprávy v médiích jsou nejsilnější drogou, kterou dostáváme v pravidelných dávkách dnes a denně. Drogou, která vyvolává nejrůznější myšlenkové halucinace a postupně rozkládá naši osobnost až na úroveň snadno ovladatelných otroků dobrovolně se vzdávajících své svobodné vůle.
Neuvěřitelná, týdny trvající mediální masáž, ke které spojila své síly všechna média, do nás hrne bez přestání ve dne v noci informace o čemsi neviditelném, neznámém a údajně smrtelně nebezpečném. Tato cílená mediální kampaň šíří epidemii strachu a hrůzy z něčeho, co neznáme. Na lidskou psychiku tato cílená mediální kampaň působí jako jed a nebezpečná droga současně. Nedokážeme se odtrhnout od televizního nebo online zpravodajství a čím je nám hůře, tím větší dávky si dopřáváme v naději, že ta hrozná, psychická bolest způsobená strachem o naší další existenci, pomine. Opak je pravdou. Otráveni jedem strachu a infikováni obrazy špatné ekonomické budoucnosti, které nám neustále předkládají média, se propadáme hlouběji a hlouběji do těžkých a temných myšlenek a pocitů. Tím propadáním se do předkládaných obrazů těžké budoucnosti tuhne pohyblivost naší mysli a mysl postupně víc a víc ztrácí schopnost vnímat něco tak lehkého, průzračného a světlého, jako je naděje. Naděje, že nic není tak zlé, jak se nám zotročovatelé našich myšlenek snaží tvrdit. Naděje, že každý problém má svoje řešení, naděje, že lidský organismus je tak dokonalý, že si dokáže poradit s jakoukoliv těžkostí a nebezpečím, pokud naše mysl tuto naději, tuto víru tělu umožní připustit, vstřebat, realizovat.
Ano, naše zdraví i budoucnost je otázkou víry, které jsme si v poslední době zvykli říkat naděje. Víry-naděje, která dokáže připustit, že je tu něco víc, než pouhá hmota. Víry-naděje, že existuje něco, co přesahuje hmotu a dokáže až zázračně uzdravovat tělo i osud. Víry v inteligentní, ochrannou i léčivou energii, která se projevuje v našich pocitech i životech jako radost, spokojenost, štěstí, vděčnost, láska. Dokážeme-li ve svém nitru prožívat vděčnost za to, že svítí slunce, kvetou stromy, zelená se tráva, že máme to, co právě máme, za každý okamžik, který právě prožíváme, nemůže být v našem nitru současně strach a bolest. Strach s bolestí nebo naopak radost provázená vděčností nemohou v našich pocitech existovat současně. Přítomnost jednoho vylučuje přítomnost druhého. Je to buď a nebo. A je jen na nás, co si zvolíme nebo co si necháme vnutit.
Nedovolme své mysli, aby se nechala otrávit jedem úmyslně šířených těžkých zpráv a začala halucinovat a vytvářet nám obrazy tohoto světa jako nepřátelského místa plného nebezpečí. Držme se své víry-naděje v radost a štěstí, protože od nich se odvíjí jak pevné zdraví tak hezká budoucnost. Nechme bílou holubici naší mysli pít jen z čistých studánek dobrých zpráv a vždy uvidíme i v sebevětší tmě světlo naděje a hezké budoucnosti. A nezapomínejme na to, že ten, kdo věří v zázraky, ten je může i prožívat.

Dagmar Světlovská

fengshuistka, léčitelka, spisovatelka

a také člověk prosazující a hájící právo na šťastný život

svetlovska@svetlovska.com

www.svetlovska.com


©  Tento text je chráněn autorským právem a sdílet nebo šířit ho můžete pouze s uvedením jména autorky.



Mohlo by vás také zajímat...










©  Dagmar Světlovská      Zásady ochrany osobních údajů